Deník šíleného pána jeskyně

Co je to Dračí Doupě Plus?

V horách žijí trpaslíci, skřeti,
nemají se rádi, válčí spolu věky.
Pohlédni do nebe, pohlédni k nebi,
vítr honí tam mraky,
hele letí tam ňákej pták nebo je to drak?
Schovej se radši do stínu lesa, kde rostou buky,
tam v mechu skřítci a víly spí,
druidové nad jejich sny bdí.

Tam raději nechodí ani ten čaroděj,
co se mu zlé nápady v hlavě uroděj.
Zážitky si nekoupíš,
ty musíš prožít.
Tak proč to s pluskem nezkusíš?
Nemáš co ztratit,
jen získat — zážitky, radost přátele,
tak zavři oči a vykroč fantazii vstříc a vesele!

Je jako sen
kam byl jsem unesen.
S přáteli se scházíme,
u buchet a čaje,
do snů spolu vcházíme,
nebezpečí znaje.
Plusko to mě baví,
hraju pro své zdraví.

Z běžné reality odejdeš,
svět fantazie si prohlídneš.
Procházej se malou vsí,
kde každodenní shon
nebo v městě pod tvrzí,
z níž vyjede šlechta na hon
do hvozdu temného, kde žijí elfové
snad pozvou tě dál, ptaje se — co je nové?


Aneb kdo nezná, nepochopí.

Dračí Doupě Plus (zkráceně Plusko) pochází z rodiny RPG, tzn. Her na hraní rolí — ano zní to poněkud kostrbatě. Plusko je hrou komunikativní s důrazem na vžívání se do své postavy a jednání za ní. Ale i hráči mající rádi souboje a jiné podobné věci (magii, alchymii a jiné okultní vědy, ...) si přijdou na své. Pokud jde o to kde se hraje, tak je jen na domluvě mezi hráči jakou dobu či svět si zvolí — většinou se hraje ale ve světech vymyšlených fungujících asi jako evropský středověk nebo starověk, ale fantazii se meze nekladou — ať už si chcete Warcraftu nebo starověkou Čínu či ve světě ala Trpaslíci. Plusko využívá systém povolání a úrovní, kde povolání vyjadřuje schopnosti, kterými bude vaše postava disponovat, náhled na svět, společenské postavení a mnoho dalšího, a úroveň symbolizuje dosavadní zkušenosti a také to jak je vaše postava mocná.

Ano tento systém má své výhody i nevýhody. Mezi nevýhody patří svázanost povolání a schopností, i když plusko se to snaží potlačit na nejnižší možnou míru. Výhodou je pak jednoduchost a hlavně člověk si mnohem snáze představí co umí takový čaroděj, než-li týpek se schopnostmi základní sesílání, pokročilé praktiky magické a ovládání meče. S tím se také pojí i jisté společné rysy víceméně všech čarodějů, hraničářů, atd.

Samotnou hru jde hrát prakticky jen s přáteli a vlastní fantazií, ale z vlastní zkušenosti vím, že paměť je zrádná a náhoda v podobně kostek je výborná věc, a tak si na herní sezení bereme ještě příručky, osobní deníky postav, tužky, gumy, kostky, jídlo a pití.

RPG mohou hrát všichni

Plusko je hra, jak už jsem říkal o komunikaci a vzhledem k tomu, že během hry nemusí vaše postava nikoho zabít ani zranit, je aktivní komunikace celkem na místě. Přecijenom přijít na herní sezení a říct (si) „dobrá sem jako tady, tak mě jako bavte“ (jinak odejdu) je sice veskrze zajímavý přístup, ale s takovou vás hra brzy přestane bavit.

Mnohokráte jsem se již setkal s (velmi) odmítavou reakcí některých lidí na Dračí doupě (a RPG obecně). Řečí typu „jo to je tamta blbina“ nebo „to u nás hráli taky“ byly (jsou) celkem běžné. Říkají je lidé, kteří nic takového (nebo si to ani neuvědomují) nehráli a trpí předsudky. Mnoho lidí si totiž myslí, že takovéto hry můžou hrát jen blázni nebo nenormální lidé — jde o mýlku, neboť otázka zní co je normální? úsměv Lidé věří svým přátelům známým a když kámoš řekne, je to blbost, tak proč mu nevěřit, né? Na tom není nic špatného. Jen si musíme uvědomit fakt, že kámoš má jiné znalosti, zkušenosti a náhled na problematiku a tak může patřit klidně do první skupiny a nebo do skupiny druhé — a to lidí, kteří již hráli. Pod tím si spíš ale představte zahrát si jednou maximálně 3x a konec. Přičemž se jim pravděpodobně nedařilo, sezení se táhlo nebo se moc nevyvedlo, hra byla neustále narušovánaa nebo skrátka nekomunikoval. A teď chodí světem a říká jaká je to blbost, byť za to že se nebavil si může pravděpodobně sám. Třetí a jistě né poslední skupinou jsou hráči zklamaní. Ano je to tak. Hra je baví a hrají rádi, ale něco nebo spíš někdo je zklame a odejdou. Třeba mého kamaráda nemůžu k hraní ukecat a to „jen“ proto, že se do něj při hraní neustále a opakovaně naváželi ostatní hráči a já je nebyl schopnej zastavit. Ano špatný názor na RPG, hry, vlastně jakoukoliv činnost mohou udělat i spoluhráči — bohužel.

Plusko může hrát každý i když někde je psáno že věkové rozpětí je 9 až 99 let úsměv Ale jak už vás možná napadlo, tak to bude mít nějaký háček. Plusko může hrát opravdu každý, a všechny bude bavit, ale při patrně jen určité konstelaci osob! Představte si situaci, že nemáte co dělat, no tak si přijdete zahrát, hra vás možná baví, pak ale zjistíte, že ve stejné dny jako kdy se hraje, vaše kamarádky v tu samou dobu pořádají sešlosti u vodnice a vína, a tak změníte lokál (a pokud jste nekomunikovali, tak aby ste se bavili, pravděpodobně se již neukážete). Ano, bez komunikace to nejde, protože když neřeknu vtip, tak se smát nebudete... Příklad druhý: Líbí se vám hoch nebo dívka, hrající drd, no a tak v zájmu své věci zkusíte taky hrát — jak dlouho vydržíte toť otázka... A podobných příkladů by se našlo plno. Ano je i vyjímka – a tou jsou lidé s přímo železnou averzí vůči vymyšleným, nereálným věcem a magii (a abnormální snahou nechtít pochopit). Jsou to lidé s fantazií, jen jinak rozvinutou a zaměřenou jiným směrem (třeba na auta), protože fantazii máme všichni! Mě osobně málem bratranec vyhodil z okna za to, že hraju plusko a zabývám se věcmi podle něj nereálnými a na nic (napodruhé jsem se pořádně chytil radiátoru a i tak jsem málem letěl). No a jak vidíte hraju dodnes...

Plusko a jiná RPG vám vřele doporučuji si zahrát, protože i zážitky z pluska, jsou zážitky a ty si nekoupíš, protože je musíš prožít!

...kdo nehrál, nepochopí...

Gonzáles


Dračí doupě

Jedná se o stolní hru.
Dalo by se říci, že je podobné počítačovým RPG — ovšem na rozdíl od těchto her má několik nepřekonatelných kladů:

Jednak hráč si svojí postavu vytvoří přesně dle svých představ — omezen je jenom výběrem národů: lidí, hobitů, elfů, skřetů, krollů, trpaslíků a dalších... Vytváří jak vzhledovou, tak i psychickou stránku postavy.

Postava má možnost dělat vpodstatě cokoliv (od cestování a poznávání nových krajů a lidí po vyvražďování vesnic), ale každá akce vyvolá patřičnou reakci. Proto hru vede PJ, který jednak dohlíží na „řád světa“, který vytvořil, a hlavně tvoří příběh který se v této hře odehrává. Ovšem jen na postavách záleží, jakou cestu si zvolí...

Zda cestu boje, či vyjednávání nebo magie... Proto v DRD existují tyto povolání: Bojovník, hraničář, kouzelník, theurg, kněz a zloděj. Každá postava si na začátku hry zvolí jedno z nich. Každá tato postava je jedinečná, neboť stromy jejich dovedností jsou rozsáhlé. A navíc každá postava má svůj původ, svoji minulost ze které z části vyplývá její charakter.
Ovšem jako každá hra má i nějaký ten zápor:

Absolutní nováčky může odradit počáteční složitost tvoření postav – ale ve skutečnosti tomu tak není, neboť naprostá většina čísel je na „jedno použití“ a jakmile se dotyčný trochu dostane do hry, tak už mu toto ani nepřijde na mysl. A tím jsem se dostal k největšímu záporu této hry — je to návykovost — tato hra vás chytne a nepustí...

Máte odvahu jí zkusit?

Sinthoras


Drd

Jelikož a protože nás náš pán jeskyně požádal (nám rozdal papíry a pisadla s oznámením napište to), píši tyto řádky vysvětlující jak právě vidím a chápu pointu hry „Dračí doupě plus“.

Tudíž, dle mého názoru je to hra, kdy se člověk odreaguje, ale hlavně odpoutá od všednosti každodenní okolní reality. Navíc se člověk v této hře může stát kýmkoliv a to bez ohledu na to, je-li v reálu nějak omezen. K tomu lze připojit i rozvoj fantazie hráčů a vypravěčských schopností PJ (a nejenom jeho, ale i hráčů) a někdy i jeho trpělivosti.

Dle mého mínění je to jeden z dobrých způsobů jak strávit svůj volný čas, a to i proto, že se při této hře sejde parta kamarádů kteří se velice dobře pobaví.

Na závěr bych zmínil, že i staré kultury měli fantazii v úctě. Fantazie má totiž velkou moc, a to i když nebudu zacházet do principů magie. Udám příklad, který jsem četl: Představte si situaci, kdy na zemi leží fošna a vy máte přejít, přejdete bez problémů. Pokud bude tato fošna upevněna vysoko nad zemí, spadnete. Proč? Protože si to představíte (ve své fantazii), pakliže si představíte při této situaci tu první, přejdete. Fantazie je zkrátka síla, prakticky bez omezení.

Vránonoš


O Dračím doupěti

Nejsem zrovna tou pravou osobou, co by měla něco takového psát... Nevadí, můžu to alespoň zkusit :)

Dračí doupě si lze představit jako jakousi bránu, bránu do světa fantasy, kde každý může být hrdinou a zasahovat do řádu světa. Stačí si jen vytvořit postavu, jejímž prostřednictvím můžete být vlastně kýmkoli — silný kroll, mocný čaroděj, krásná šermířka, vychytralý zlodějíček… vtip je v tom, že máte možnost výběru, která ve skutečném světě není.

PJ zde představuje štěstí, smůlu, osud i náhodu, možná by se dal nazvat takovým „Bohem“ (Fialíku neber si to nějak osobně), který vše stvořil. Nic ale není předem dané a jenom postavy rozhodují o tom, jakým směrem se vydají.

Tak proč se neoprostit od skutečného světa a nejít si na chvíli zahrát, vždyť je to především zábava...

Kostra

Jak vidí Dračí doupě
Úvodní stránka
Aktuality
 Dračí doupě
   Deník PJ
 Společenství
 Herní Svět
 Naše tvorba
 Úpravy pravidel
    Odkazy
  Vzkazník
              Zpět