Pán jeskyně

Podle hráčů je to sadistická zrůda, vyžívající se v utrpení druhých a sobecky opájející se mocí. Akorát nevim, jak na to přišli... /*kroutění hlavou*/

A teď vážně.

Pán jeskyně je taková ničemná entita, kterou nemá velké množství hráčů rádo, ať se maskuje jako Vypravěč, Dungeon Master či nějak podobně.

Jeho starostí je funkčnost hry, příběh, jednání Cizích Postav (CP), nestvůr, počasí a jiných na hráčích částečně nebo zcela nezávislých jevů.

Ano, Pán jeskyně je absolutní vládce hry. Pokud řekne všichni jste mrtví, tak jsou všechny postavy mrtvé a nikdo s tím nemůže nic dělat.

Zároveň je Pán jeskyně také jedním z hráčů a měl by být rozumný a přístupný dohodě, mít jistou (herní) autoritu a měřit všem stejným metrem. Stejně jako hráči vlastních postav by měl směřovat hru k zábavnosti.

Co mám všechno za úkoly?

• Pán jeskyně má za úkol (nejen) v Plusku sledovat velké množství věcí.

• Třeba takové obecné dovednosti. Všichni si snad myslíte, že stačí, když meč držíte pár minut. 3x si s ním máchnete a hnedka si můžete vzít 1. stupeň Boje s meči... Jedu podle principu, že na 1. stupeň nemusíte moc často dělat kýženou věc, ale na další stupně musíte daný úkon dělat častěji a více, abyste se naučili něco nového (= vyšší stupeň dovednosti). Výjimkou v tomto je a vždy bude čtení/psaní – to se prostě budou postavy učit hodně dlouho.

• Schopnosti povolání. Plno schopností a dovedností má prostě i tajné mechanismy (jasnozřivost, prakticky všechny hraničářské schopnosti,…). A furt myslet na takový hovadiny jako Šestý smysl, Ostražitost nebo ta Jasnozřivost opravdu nejde. Potom taky znát veškerý efekty, možnosti, hody, postupy, mechanismy, jiný okolnosti je opravdu brutalita. Vy se to mnohdy ani nepokoušíte usnadnit.

• Schopnosti kněžích obecně jsou kapitola sama pro sebe. Samozřejmě je pro kohokoliv jednodušší říct: „Fijalíku, zkoušim tohleto a tohleto – nějak to zařiď a řekni, jestli mam házet a co se stalo“, ale to, že pro to musí být splněna ještě nějaká drobná podmínka (jakože, když chci v někom posílit nějaký pocit, tak jej nejdříve musím najít), je očividně vcelku jedno.

• Vaše rozhovory s Cizími Postavami, jako ono je to sice hezké s nimi mluvit, ale vymýšlet furt nějaký (ne)rozumný podklady je občas problém. Zejména Zdenda a Mára jsou v tomto mistři. Většina postav kdysi měla jen rasu, jméno, pohlaví, místo výskytu a nějakou úlohu, teď už jim píšu i základní rodinné vazby, základní povahové rysy, libosti a nelibosti, nynější emoční naladění, bydliště, víru, množství peněz a jiných zcizitelných věcí, vztah k povoláním ve družině zastoupených a občas i nějakou minulost. Pokud se jedná o nějakou důležitou osobu (Martina z Ametystu), tak je toho i mnohem více (třeba rodokmen, kterej samozřejmě nikdo nehledal – ale mohl). Rozdíl, co? Ano, dá se to vymejšlet za chodu, ale kdo si to má pamatovat? A zápis během sezení sdržuje.

• Vůbec emoční naladění a pocity a jiné necitové vazby...

• Sledování toho, co postava (ne)dělá. Zlepšování plno schopností je podmíněno tím, že se postava snaží je používat, či je trénuje. Chtěl jsem si dělat čárky, ale to je dalších x papírů navíc, navíc bych to nestíhal. Pak se se mnou hádáte, že jste tehdy a tehdy tamto používali. Já si to opravdu nemůžu pamatovat, navíc plno věcí přeslechnu (zejména mluví li více lidí). Vylepšim kalendář, vytisknu ho a někdo bude zaznamenávat dny a bude.

• Navíc píšu hlášky, protože se toho nikdo poslední dobou nezhostil. Občas sice nic vtipnýho nikdo neřekne, ale občas něco zajímavého je. Pokoušim se sepsat, to co družina prožívá, na což né vždy je čas (a dělat si zápisky při sezení prostě nestíham – pak se stane, že při výměně názorů se Sinthorasem upozorní na něco, na co jsem úplně zapomněl [ta bitka s vlkem] a ani nezapsal). A aby toho nebylo málo, tak ještě píšu deník.

• Vymyšlení a sepsání dobrodružství, modifikovaného podle potřeby, doplňované o další informace, a soupis CP, bestií, měst atd. je samozřejmostí i v jiných hrách, které se hrajou takhle naživo.

• Navíc všichni víme, že prostě moje paměť nefunguje, tak jak bych si já i mé okolí přálo.

• Pak přijde zase nějaká událost jako na 18. sezení nebo 1. rok hraní v Budějcích (nezdá se vám, že někdo opakuje historii?) a plno hodin práce a ladění jde zase do háje.

Něco podobného (i když ne stejného) jsem psal i minulý rok, když už mě Pája s Verčou zase jednou pořádně nasraly a Vojtové taktéž. Co se stalo potom? Kostra prohlásila jemně ironizujícím hlasem něco ve smyslu: „Joó, Fijalíku, seš dobrej“ (Kosti mě to připomíná Tvou oblíbenou hlášku u Tebe na pokoji: „pohlaď si kocoura“ a člověk ho pohladí. Tzn., řekneš to, co očekáváš, že chce ten druhý slyšet – Ty ses vážně skvěle trefila do kněžky  – ale tady nejde o nějaké plácání po ramenou), Pája s Verčou pokývaly hlavou, smutná očka klopě k zemi, říkajíce jakési (snad) omluvy (jak se polepší atd.), myslely si něco jiného. K Vojtům se mejl nějak nedostal. Zbyli jsme v tomto složení plus se přidali Ondra a Katka a zmizel Vránonoš. Všichni chodili relativně včas (tzn. do půlhodinky po zahájení sezení) a byli jsme rádi, že hrajeme. A o co lépe se nám hrálo, když se na nikoho zbytečně nečekalo, kdo nepřišel, dal vědět v nějakou rozumnou dobu.

Mě už to nebaví, když si neustále měníte postavy, jednak se špatně vkomponovávají do děje a jednak neustále vypadám jako zrůda, co ostatní jenom vraždí (a to jsem klidně mohl začít vraždit postavy jednu po druhé). Minulej Sinthoras, Mára, ... Mě to prostě už nebaví. Nemám na to čas. Já sem rád, že stíhám vymyslet, co se (přesně) bude na sezení dít. Červená nit se sice někam ubírá, ale občas je třeba ji drobet postrčit ke straně.

Prostě a jednoduše budou příští hru hráči dělat víc věcí, než je typické: přijdu, budu (ne)žvanit, něco zbodnu, pak se případně budu přít s PJ a půjdu spát.

Všichni budou znát základní hody + hody, které přísluší jeho povolání. Budou bezpodmínečně znát schopnosti, které jejich postava ovládá (klidně si je vypište) a bude vědět, co povolání umožňuje. Odečítání jídla, vody a peněz a aktualizace charakterníku je samozřejmostí. A také by se nesralo na popis postavy.

Výtky ke hře

Minulý rok se Sinthorasovi nelíbilo:

Množství peněz, které měly postavy.

Množství peněz bylo sice malé, ale mohli prodat nalezené věci (knihy). Nebo se poptat po nějaké placené práci pro dobrodruhy.

To, jaké mu v rámci svých pravomocí přiděluji hraničářské schopnosti.

Dle tehdejšího stupně poznání proběhlo vše korektně. Přidělené schopnosti byly vyhodnoceny jako přínosné. Pouze Znalost mokřiny byla diskutabilní.

To, že jsem mu přidělil schopnost Ovlivni dojem.

Nakonec to bylo akceptováno.

To, že jsem de facto chtěl, aby se naučil pár základních hraničářských věcí (třeba pár bylinek).

Cituji: „Neznam vpodstatě nic, když řeknu že hledam cokoliv co by se mi mohlo hodit, tak nenajdu nic – proč? Protože jsem v lese?“ Inu třeba taky proto, že kýžené kytky rostou někdy jen v horách, jindy v nížinách, nebo na jaře či na podzim a podobně. (doporučuji dohledat, neboť se Sinthorasovi povedl pěkný husarský kousek – neboť se ptá jestli ho chci naučit botaniku – při zápisu jsme si pak oba zapsali velkou botaniku ); „A pak že jsou hraničáři přizpůsobivý – s tim ať na mě nikdo nechodí.“

Navíc Jiř uvedl mě i ostatní v omyl, kvůli kterému jsme se pak hádali, neboť to, že hraničář kytku zná, ještě neznamená, že zná i její účinky. U Přírodního léčení se také nic o znalosti účinků bylin nepíše. (Mít Spřízněnost s bylinami na nejvyšším stupni fakt nestačí, když se hráč ani nesnaží, jen řekne, hledám něco proti tomu a tomu.)

Situace zamrzla víceméně na místě.

Bažiny nezanesené do mapy.

smírně vyřešeno (dohledejte si, chcete-li).

Byl spor ohledně dělení družinky.

Družinka se dělila ráda a sama. Jinak pobyt za dveřmi byl omezen na nejnutnější míru.

Detektivně-akční dobrodružství v Atralanu.

Bylo to zkoušení cizokrajného ovoce, ke kterému jsem se uchýlil, díky krásné odpovědi hráčů a hráček na otázku: jaký styl vám vyhovuje: „já nevim“.

Prý údajně neměřím stejným metrem při přidělování dovedností.

Řídím se stále stejnými zákonitostmi, i když i mistr tesař se někdy utne.

Silně proměnlivé ceny. (Aneb kam vede improvizace a špatná paměť.)

Ceníky se zpracovávají, se Zdendou jsme o tom často diskutovali a něco psali, ale zatím nejsou žádné pořádné výsledky. Dnes hrajeme v systému peněz 1 zlaťák = 10 stříbrňáků = 1000 měďáků, což je systém logičtější a hlavně méně degradující – využívají se i měďáky, které jinak nikdo neřešil. Tento systém je prokazatelně lepší (minimálně Sinthoras ho chválil).

Inteligence. (Sinthoras: IQ = intenzita kvokání)

+0 je má v základu člověk jako referenční rasa, ale to neznamená, že je to průměr. Řekněmě, že běžný člověk, nestižený nějakou mentální poruchou (bralo by se spíš jako deformace udávající k inteligenci postih na jisté činnosti, než jako snížená inteligence), je s takovouto inteligencí (+0) taková ta hora svalů a slepičího mozečku (a co teprv krollové s –3). Průměrem v populaci (lidí; u jiných ras se to o ty +2 posune) pak bude asi tak +2. Pozor Inteligence neodpovídá IQ!

Proč se neřeší stejně jako bylinkaření i astronomie nebo kovářství?

Vykováš-li zmetka, není to takovej problém, jako dát nemocnému špatnou bylinu.

Prý tahám do hry moc reality.

Mohu-li podotknout, tak to nebylo tak strašné, jak to líčí Sinthoras. (Jen tak mimochodem, Ondra jí dotáhl ještě více.)

Prý chci po Sinthorasovi moc RP.

Vzhledem k tomu, že stejně jeho postavy všechny mlčí jak partyzán... Nicméně fakt je ten, že ostatní na ten RP srali, jak jen to bylo možné (zejména Aerin, Námel). Zase na druhou stranu někteří zase furt jen mleli pantem a Jiř se ani ke slovu nedostal.

Povolení začínajícím hráčkám výjimečné vlastnosti.

To byl problém, protože jsme se dříve dál jak na 3. úroveň nedostali a navíc se hrálo dobrodružství typu – jste (bojovník a hraničář) v ruinách hradu... Také byl problém v tom, že Verča dostala možnost vybrat si theurgé. Vzhledem k tomu, že ji okamžitě posedla lenost a dál jak za 20 stránek se v Příručce pro theurga nedostala, nedopsala si ani charakterník a ani nejevila zájem cokoliv na tom změnit, a že theurg je, jak jsem posléze zjistil, velice složité povolání (asi 90% příručky je teorie). Tady se to mělo opravdu udělat úplně jinak. Nechat je udělat si z charakterníku jen pár základních věcí, pak je nechat hrát a v případě jejich zájmu s nimi dořešit zbytek. Samozřejmě nepodporovat výjimečné vlastnosti. Výjimečné vlastnosti však podporovali i Jiř se Zdendou.

Vývěska

Tak jsem projel diskusi se Sinthorasem, co jsem vedl před rokem a dál a tady je pár výsledků (pod slovem o důležitosti PJ, tedy mě ve hře )

Co Sinthoras vypíchnul, že by se mohlo zlepšit:

• Změna herního světa: Svět jsme změnili (i když jsem to navrhl já) a poptal se Zdendy, Vránonoše a Jiř to napsal, na to, co by chtěli, aby tam bylo. Myslím si, že se podařilo dost věcí. Ale plno jich je stále ještě neaplikovaných.
• Povědomí hráčů o postavě: No, tak zpočátku to šlo, pak se na to zase začalo kašlat.
• Popisy postav: Jednou, dvakrát a dost... Smutné.
• Tajemnost postav: Myslim si, že to se velice povedlo. I když teď už se to zas moc Sinthorasovi nelíbí.
• Otázka důvěry a nedůvěry postav v družině: Docela bída.
• Pravidlo tří: Nic.
• Předherní sezení: Bylo, ale nic moc – dorazil málokdo.
• Zjev postavy: Nikdo neřešil.

Co já?

• Priority postavy (hierarchie hodnot): Zdendou schválně bojkotováno.
• Motivace postav být v družině: Nikdo neřešil.